Přebytek kyseliny nebo zásady může být v zásadě užitečný pro jakoukoli konkrétní kulturu. Například zahradní borůvky preferují něco „kyselejšího“ a na místě, které je pro ně příliš „nevýrazné“, se stávají vrtošivými: buď vůbec nerostou, nebo je nezkazí úrodou. Stejné je to s alkalickou reakcí. Většina zahradních a zeleninových rostlin však preferuje „neutralitu“, tedy průměrnou reakci, která není jasně nakloněna jedné nebo druhé straně. Jak jim vyhovět napůl v případě vysoké zásaditosti?
Odpovědi agronom Peter Sinkovský:
— Nadměrnou alkalizaci zahradní půdy je stále lepší omezit radikálnějšími metodami. Tedy zaváděním látek, které vstoupí do vhodné chemické reakce, čímž se v konečném důsledku sníží nerovnováha a půda se uvede do neutrálního (nebo znatelně méně zásaditého) stavu.
Seznam takových látek je dobře znám. Sádra, síran železitý, síra – to vše dokonale řeší problém. Není-li úroveň alkalizace příliš vysoká, pak postačí použití minerálních hnojiv, ve kterých jsou tyto prvky přítomny ve vysokých koncentracích.
Pokud jste však zásadovým odpůrcem použití jakékoli „chemie“, můžete také použít čistě biologické metody, i když ztráta času bude zřejmá, protože ani jedna rostlina nebude schopna se s takovým úkolem rychle vyrovnat. – taková je objektivní realita.
Přesto existuje seznam takových alkalických bojovníků, i když ne příliš rozsáhlý. Vyrovnat se s úkolem vám pomůže například obyčejná hořčice, často používaná jako zelené hnojení. Sem můžete zařadit i sladký jetel a vlčí bob, ale zde byste měli být opatrní a pamatovat si – obě rostliny jsou velmi agresivní a neuškodilo by (pokud se je v této roli rozhodnete) přísně kontrolovat jejich růst, aby nepromění se v obyčejný plevel, který poškodí většinu ostatních přistání.
V tomto směru navíc dobře působí facélie a řepka. Všechny tyto rostliny mají mimo jiné hluboký kořenový systém, mohou sloužit i jako kypřící prostředky pro těžké půdy.
